Procházka v oblacích ...
Procházka v oblacích ...
zahalen do bílého pláště,
roztáhl svá křídla,
mávnutím rozvířil smutný prach
co poletoval vonícím vzduchem a
Tvé tváři dodával unavený vzhled.
Mávl podruhé, vznesl se k nebesům,
spolu s ním vzal i Tvůj smutek,
Tvá zklamání, Tvá zoufání snad i beznaděj
co na dně hlubokého jezera spočívá.
S třetím mávnutím se ocitl u nebeských bran,
s nebezpečnou něžností zaklepal,
nesměle se pousmál na dívku co vkročila do jeho snu,
co rozvířila bujnou fantazii a přinesla sebou vůni kopretin.
Po čtvrtém mocném pohybu křídel se zastavil čas,
vesmír přestal putovat svojí nekonečnou věčností,
vše bylo bílé, sněhově bílé a krásné.
Usmíval se na každou z miliardtin hvězd, každá
svým půvabem okouzlila jeho duši.
Zamilovaný, padá k zemi a svět se zase točí ....
/zapomněl dál mávat křídly/
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Taky se půjdu proletět! ;-)
02.12.2007 13:10:00 | Chancer
clovek, kdyz ma silu, dokaze strasne moc.. ani o tom nevi, ze toho v sobe ma tolik...
clovek to nesmi vzdavat, i kdyz si treba mysli, ze pada nekonecne hluboko..
pada dycky jen desetinu toho, kolik toho vysel nahoru;)
nadeje umira dycky posledni!!!!
ta basen je skvost mezi kyci...
01.12.2007 16:48:00 | Kláárchen...
vapiti... clovek unese tak mnoho, nejednou jsem se o tom presvedcila, chce to jen trochu protrepat kridla a vzletnout, nabrat tu spravnou vysku a proletet se v tze modri... moc krasne jsi basnicku napsal..
01.12.2007 00:51:00 | carodejka
Krásná básenka. Dokážu si představit teho anděla a dokonce aj to, když zapomněl mávat křídly, ten náraz ... to já dobře znám.
30.11.2007 23:36:00 | NikitaNikaT.