Znám Tě...

Někdy mám pocit, že Tě dávno znám
každé Tvé slovo, hlásku, výraz
Někdy se sama sebe tiše ptám
čeho je to vlastně důkaz.

Čtu mezi řádky, slova nevyřčená
oči se mhouří, duše utrápená
Každé Tvé písmenko jednou je notou
symfonie složená pod pevnou kvótou.

Platíš a nevnímáš
dny co ubíhají
V srdci se sebe ptáš
sliby umírají...

Mlčet bys chtěl
duše se bouří
písmenka zbývají
ztrácí se v kouři.

Píšeš a nevnímáš, potichu doufáš
střípky svých nadějí do básní krouháš
Snad jednou je uvidí, spustí svůj zrak
v srdci Tvém nezbude jen pustý vrak...