Sedí dívka

Sedí dívka. . .
Dívá se do dáli z okna, v očích má slzy,
Nikdo se v ní nevyzná, snad jí něco mrzí,
Má bolest v srdci, neví jak jít dál. . .

Sedí a mlčí . .
Po hladké tváři slza jí stéká,
Myšlenky v dáli, bolest člověka.
A cítí prázdno. .

Sedí a pláče. .
Bolest je silnější, dívka záchranu hledá,
Neví jak, neví kam, v tváři je bledá,
A na ruce pramínek krve. . .

Sedí a hledí. .
V sobě nachází konečně klid,
Jen smrt jí pomůže ten klid v sobě mít. . .
Nevnímá už okolní svět. .

Leží a nedýchá. .
Schoulená v rakvi, v hrobě,
Vedle ní milý její, jsou spolu v jakékoliv době. .
Leží a sní. .

Teď věčně sní. .
Nemohla být s ním na Zemi, nebylo jim to přáno,
Jsou spolu teď po smrti, i kdyby se jim o tom jen zdálo.
Jsou spolu navždy. .