Tak jak?

Padají kapky deště,
stejně jako moje slzy,
já umřít nechci ještě,
snad neskončím tak brzy.

Déšť pomalu ustává,
vychází sluneční svit,
tohle se často nestává,
snd bude mi už líp.

Naději nový den přináší,
slunce rozehřívá mé srdce,
ve vzduchu láska se vznáší,
a mě se již spat nechce.

Ve vzduchu cítím radost,
takovou jakou již dlouho ne,
snad učinění mám zadost,
a vím že dnes se růže rozvine.

Již nebojím se upřímně smát,
teď už můžu volně snít,
já nemám se teď čeho bát,
vše co jsem chtěl, můžu nyní mít.

A všechno vlastně ne,
něco mi přece chybí,
i štěstí jednou pomine,
a zůstane jen smutek ryzí.

Tak ůmorně se snažit,
má to vůbec cenu?
Co tak v pekle se smažit?
Stačí říct: To beru.

Za dveřmi černý stín,
kdo to tak může být?
To je má světlá budoucnost,
já už můžu jenom klít.

Tak kdy to všechno skončí?
Já už dál žít nechci,
smrt ať je můj dozorčí,
tak to má být, přeci.