Výčitky

Výčitky

Anotace: ...už nevnímám

Výčitku za výčitkou
jak barevné korálky z pouti
navlíkáš
na provázek
mé osobnosti
jehlou svých nenálad

Je to jak mozaika
z drobných kamínků
mých neschopností

Nejspíš jsem zapomněla
slovíčka tvé řeči
poslední dobou
ti totiž nějak nerozumím

Zmateně přemýšlím
- impulzy stresu v hrudi-
jak dostat se do rovnováhy
mezi tím
čeho dělám příliš
a tím
co dělám jinak
než ty si představuješ

Mlčím
a sama sobě přiznávám
"tvé" chyby
ty své už znám nazpaměť
z tvých monologů

Mlčím
a čekám
s tím zvláštním pocitem
že se ti nezavděčím

přivírám oči
...ve vzpomínce
cítím tvá pohlazení...
Autor Lucie Teru, 12.12.2007
Přečteno 342x
Tipy 16
Poslední tipující: Radiii, maena, Lorraine, Alea - kometa kdovíco přinese, simsa, Bíša, Pišák, Martanka
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

hodne se mi to libi..zejmena prvni dve sloky...

27.12.2007 20:52:00 | Radiii

líbí

Krásná báseň, z které hrozně mrazí...

12.12.2007 18:25:00 | Lorraine

líbí

Jo, jo, typický chlap. Nikdy není nic dobře a za všechno můžeš ty, nikdy on - i kdyby kvůli tomu měl otočit Zemi třikrát kolem dokola (alespoň slovně), a vyjmenuje ti, cos všechno měla a neměla a dělala a nedělala... A dělají to tátové i partneři. A pak ať mi někdo něco říká o mužské logice.

A je to výborně podáno :-)

12.12.2007 18:15:00 | Alea - kometa kdovíco přinese

líbí

Jsi dobrá, líbí se mi tvůj styl..

12.12.2007 16:06:00 | Pišák

líbí

Nemám slov...

12.12.2007 16:05:00 | Bíša

líbí

Moc hezky napsané. A tak pravdivé.

12.12.2007 16:04:00 | danaska

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel