Přítel

Právě teď, stojí tu přede mnou,
ruce napřažené vpřed.
A i když je moc krásný,
já nevažím si jeho vzhled.

Pokaždé, když podívám se,
v jeho očích vidím směr.
A jen u něj jsem si jistá,
že vždycky hraje fér.

Pomalu kráčím s ním,
avšak jako plášť nesmím vlát.
On ví, kolik si vzít,
a kolik by měl dát.

S ním dokážu se bavit
a žít, jakoby to bylo naposled.
Naposled, co vidím jeho tvář,
a smrt by byla nadohled.

Už tak mokré rameno
slzami nechá si smáčet.
A umí dobře poradit,
a taky vhodně mlčet.

Ptačci krásně cvrlikají
a slunce svítí i když prší.
My máme teplo uvnitř,
ve dvou tělech, jedné duši.

Avšak ... není jen dokonalý,
i spoustu chyb má, jistě.
Nechci ho však hanit,
takže o tom až příště.