...umírám...
...umírám...
protože miluje a taky zesláblo.
Nevidím budoucnost, nevidím nic,
protože umírám, všechno je pryč.
Miláčku nezlob se prosím,
jen Tebe a Nikolku v srdci nosím.
Odpusť mi a vzpomeň na to krásný,
na ty pocity štěstí, co jsou tak vzácný.
Bojím se usnout, bojím se snít,
že už se nevzbudím, nebudu žít.
Slzy se kutálí po tvářích,
usínám pomalu na svém polštáři.
Loučím se s vámi, ač vás mám ráda,
ta hnusná nemoc nade mnou vyhrává.
Tobě Petře chci jen říct,
že miluji Tě tak jak dřív.
Nikolko, Ty moje zlatíčko,
Tobě přeji hlavně zdravíčko.
Jsi ještě malinká,
Zapomeneš, kdo byla Tvá maminka.
A vám všem ostatním chci říct,
že mám vás moc ráda
a nebrečte, je to osud,
to se stává...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
krásná báseň. vím jaké to je vědět co je to bezmoc, a nemohoucnost bojovat s nemocí. sám jsem nemocný a je to nevylečitelné (AISD) je to hrozné vědět že se něco děje a nemoct s tím nic udělat :-( je to hnus a jak k tomu člověk vlastně přijde? jeden den je v pohodě a potom zjistí že vlastně je všechno v prdeli a všechny plány na nic, člověk potom nemá chuť žít. je dobře že máš v petrovi a v nikolce oporu a má tě kdo držet nad vodou. bohužel mě němá kdo...všichni mě odsoudili aniž by věděli jak jsem se nakazil a nemám nikoho... hodně štěstí! (jestli někoho zajímá jak jsem se nakazil tak to bylo v africe když jsem tam byl na safari, zlomil jsem si ruku, byla to otevřená zloměnina a hodně to krvácelo, dali mi proto tranfůzi krve, bohužel jehla nebyla sterilní a předtím ní brali krev pozitivnímu člověku... šance přenosu je 1%. já jsem to jedno procento...
15.07.2008 01:25:00 | vincent christian böll
moc smutny az mi z toho beha husi kuze po zadech doufam ze si pro tebe smrt jeste neprisla
21.03.2006 20:08:00 | Terík