Sen

Tam kde kdysi hrdě hrad stál,
tam v něm vlád nejeden král.
Tam kde jen věž zůstala
a dosud nad hlavami ční,
já se potichoučku vkrádala,
nechť mě temné síly zasvětí!

Místnost tichá,
však dějstvím vyprávějící,
její zdi – pýcha,
stoletý prach spící
teď krokem mým rozvířen,
Vy na trůně sedící,
přítomností mou překvapen.

S Hlavou vztyčenou
drze na klín Váš usedám.
Vaše ruce na mých křivkách spočinou.
Žízníte – své hrdlo Vám dám,
nasycen tekutinou rudou,
zbytky krve Vám po rtech kanou!

Hypnotizována neřestnou kapkou
Neodolám – vášnivě ji slíznu.
Vpíjím se do Vašich rtů,
nezkrotnou vášni jihnu,

však náhle procitám s krásného snu!