Zvony zlacených cest

Časem se mění pohledy v očích
pomalu stárne okolí
co bylo dřív pro Tebe těžší
dnes Tě už vůbec nebolí,
ležíš tu v posteli
v hrobovém tichu
z okna jen mraky počítáš,
na chvíli čekáš
v posledním vzdechu
s láskou na prožité vzpomínáš,
vidíš ty tváře
co byly Ti drahé
vidíš i kvítí za plotem,
pak už jen klid
a tichá záře
nese se Tvým pokojem.
někdo snad pláče
slzičky roní
nad osobou Tvou ztracenou,
všechen ten stesk
mění se v zvony
na cestu poslední
Tvou zlacenou...