Bez cenovky

Neprodlené pocity,
nemají dneska náladu
na zpoždění 20minut...

Kdo by taky měl...
Když naše předpoklady
jsou navždy ztraceny
v černých dírách
na křídlech bílých vran...

Nemůžu se podívat.
Soví pohledy mě znechucují.
A tvoje oči?
- jako vývrtka a korek,
u lahve vína -
Ty zas znervózňují...

Zavrtávají se...
Hluboko..
Co hledají?

- Nechte mě být, koušu -

Nechci se patlat v minulosti,
ve starejch chybách,
v ranních nevolnostech
ani v krupicový kaši,
protože smajlíky na ní nakreslený
- nepomáhaj.

Prohráváme sami sebe,
v sázkách o pár drobnejch,
když si můžeme vybrat...
Rádi prohrajem.

A ne,
nebude následovat svoboda.
Život je jako heroin...
Potřebuje pomoc.
- Navzájem by si lidi měli pomáhat -
Stavy dokonalosti,
následná absolutní apatie...
Agresivita, boj o další dávku...

Třesoucí se ruce.
Otisky nespočtu hrotů.
Cítíte to bezpečí,
když zabalíte se do deky?

Dialogy se zdí,
nejspíš budou pokračovat...

Tyhle vize mi nedovolují říct,
že můžeme věřit...

Protože krvavý rána,
jsou bez krve,
žížala se nezlobí,
že nemá kus těla...
Nejspíš to tak vždycky chtěla..
- to zní jako splnění přání -

Je to špatně?
Musí být dřív.
Musí existovat ještě něco.
Na pohřbu je pozdě.

- Neměli by jste určovat svou cenu -