..láska je jen slovo...

Kdepak jsi má bílá růže
s krůpějí krve na okvětním lístku?
-to když jsem pevně stiskla svou dlaní tvůj stonek,
trny se zabodly do kůže...a možná ještě dál...
píchlo mě u srdce-

Kdepak jsi?
Teď když toužím plakat bolestí.
Víš, předtím jsem nechtěla...

Hledat tě?
Vždyť svět je tak velký.
I jehla v kupce sena
(když se hledá pořádně)
tě jen s malou pravděpodobností píchne do prstu.

Ovšem zranit může každý...
Vždycky se najde někdo,
kdo ochotně a s krutou spokojeností
vrazí trn do zbytku duše.
Jen tak, pro zábavu
(taky jsem taková byla, přiznávám).

Hlavně že se máme rádi...
-Když láska je jen slovo-