moje /třetí/ indispozice

Prolog

urvat co se dá
ať už z tebe
nebo pro tebe
pak jako akrobat
odkráčet do nebe

mít klíče i klišé
v kapse či za ňadry
rozstřílet na hadry
co bílou křídou píšem
na zdi a do sádry

svý srdce z perníku
nadrobit do kávy
nebo - co já vím
do rumu, bez díků
a přesladce tě otrávit...

natahuješ ke mně ruce a já žádné nemám / noční můra

stmívá se
vítr tančí ulicemi
a stromům je zima

někdo mě přimaloval
na plátno
kde se zrovna utrhl
vzteklý pes
ze svého řetězu
/do boudy s ním nevlezu.../
tak odlétám
bez ohledu na barvy

lovci zamíří

stromy to vidí
a rozletí se
lovcům do rány
/letí mě zachránit.../

kdyby byl čas
byla by nejspíš neděle
krvavá nebo srpnová
to podle teploty
Golfského proudu
kde najednou plavu
se spoustou tuňáků
/co rybáře maj´na háku.../
a vesele si zpíváme

jenže... střih
a polyká mě bahno
/stahuje až na dno.../
studené a smradlavé
ale já jsem chytřejší
vím že stačí pomyslet
a budu z toho venku
potom jsem pro změnu
na samým vršku
továrního komínu
a zas ten vítr
metr doprava
metr zas vlevo
/to by se to letělo, viď, evo?/
místo rukou mám
pořád ještě ploutve
neudržím se a padám
je mi zima
...............a tma
.......................a strach
který mě vytrhne
z té tmy do tmy...

ještě se klepu
když škrtám sirkou
a stavím vodu na kafe
protože v ledničce nic není
/jen blížící se rozednění.../

na stole srdce z perníku
ty a rum nikde...