Pobděná noc

Probděná noc, plno výčitek,
slzavý polštář, tíseň přijal.
A pocit podobný tuctu žiletek,
sklíčené bolesti, rád se ujal.

Bezmocnost zvířete v kleci lapené,
výčitky svědomí, nemístné.
A návaly slz jsou zas takové,
jako týdny bez tebe, bývalé.

Možná až poznáš mě, jednou pochopíš,
až v detail znát budeš každý řádek.
A vlivem soucitu, snad i odpustíš,
od zloby a pořád stejných hádek.

Na Tobě záležet zůstalo mi jenom,
tebe jen dále chci na prsou hřát.
Víš, Ty jsi vážně v mém životě přelom,
před Tebou, nemusím si na nic hrát.