Propast

Poznal jsem dívku
co v Boha věřila
na kožené šňůrce
křížek nosila,
do kostela v neděli vždy chodila
aby ji Bůh odpustil,
vždyť život tolik nesnášela,
ale bála se spadnout
do bezedné propasti,
skončit se vším,
to byl pro ni velký hřích.

Chtěla být svobodná,
jak leticí pták,
neznat lítost,beznaděj a strach,
jen křídli mávat
po širé obloze,
Bohu být blíž
to byl její věčný sen.

Jednou přišla o vše
i o svou úctu k sobě,
ten pocit klidu v hrobě.
Pak roztáhla svá paže
a z mostu se rozletěla
vrhla se do bezedné propasti,
která ji dlouho volala.