Dívka a růže

Kdysi se děvčátko narodilo,
O osudu svém nic nevědělo.
V zahradě tehdy růže vyrostla,
Však do celé krásy nikdy nekvetla,
Zůstala stále poupětem.

Děvčátko rostlo a nic netušíc
Kráčelo osudu svému vstříc.
A růže stále tiše vyčkávala,
Poupátko svoje ukrývala
Před okolním zlým světem.

Z děvčátka dívka pak se stala,
Však krásy příliš nepobrala.
Královna květin dál se trpělivě dívá
A osud oné dívky v sobě skrývá,
Jenž se už blíží.

Dívka jde životem a cosi hledá,
Co po nocích už spát jí nedá.
Růžička tuší, co to má asi být,
Však nemůže jí v ničem poradit,
Smí tu jen čekat na zázrak.

Pak konečně je tady onen den,
Kdy osud má být naplněn.
Poupátko v slunci rozkvétá,
To láska k srdci přilétá,
Na kterou dívka čekala.

Teď srdce dívčí láskou ožívá
A ona štěstí své konečně prožívá.
Co se však stalo s růží krásnou?
Nad tím snad všichni lidé žasnou!
Nikdy neodkvétá!