...jak tragické...

na obzoru
v tmavý dáli
už zpívaj černý vrány
...
žalostě a krutě
jako slova v jedný větě
.
.
bez soucitu
bez porozumění

-kterýho na tomhle blbym světě moc není.....
..
.
víc a víc sílí jejich
zpět
větší a větší je můj hněv...
.
.
ke všem co se přetvařují
.tak lacině.
ke všem co tváří se na pomluvy
.tak debilně.

....

bez víry
bez sil

si kráčim sama dál s
hlavou sklopenou
.
bez vás
bez nich

a můj svět se podlamuje v kolenou
....

s velkou ránou se sesouvá k zemi
a pomocná ruka tu pro něj ani pro mě
neni
.
.

jak tragické

.
.