Zkrášleno zvonkohrou

Jsi vítán, nový dne,
jak báječně jen chutnáš,
po nektaru, jenž včelky
ze všech lučních kvítků,
nasbíraly, pro potěchu těm,
jež rádi sladký med.

A rovněž i tebe vítám,
horké poledne,
jenž zkrášleno zvonkohrou
tichounce, líbezně zníš.
Dnes jen odlesky úsměvů,
dnes zem slzou neskrápím,
dnes plakat nesvedu..

I ty jsi vítána,
skvostná tmo, vlahý večere,
až tebou opět půjdu znavená,
ty obejmeš a osušíš ty slzy mé,
jež pláču snad jen z radosti,
když slůvky mě pohladíš,
když smeteš kamínky všech cest.

I ty jsi vítán.
Toužil jsi prostoupit mé sny.
A já teď zmůžu se jen
pohladit tvou tvář,
dotknout se dlaně,
zakusit, jak sladce se usmíváš,
a pak krůčky dál se vzdálit,
tichounce,
vždyť právě procitáš...