Omyl

Měsíc je opět u konce
v kapse jenom prach.
Že nebude za co žít
obchází mě strach.

Konto trošku oživit
to asi bude třeba.
Na kaviár uvyklý
suchý nejím chleba.

Do banky se mrknu
v hlavě nápad zrál.
Černou fusekli upravil
a na hlavu si ji vzal.

Na dráhu zločinu vtažen
ozbrojen zbraní hrozivou.
Synkovi podíl z lupu slíbím
půjčil mi pistoli plastovou.

Vidinou bohatství opojen
bez rozmyslu ulicí kráčím.
Na život v přepychu myslím
cestu sotva vnímat stačím.

Chůzí dalekou pak znaven
říkám si že dál už nejdu.
Spoustou reklam zmatený
tak do prvních dveří vejdu.

Nápis z poloviny osvětlen
slovo ,,banka“ září tam.
Ostrahu nikde nevidím
šanci na úspěch mám.

Po vzoru lupičů filmových
hrdě jsem dovnitř šel.
Zařval ,,všichni ani hnout“
a celý trezor vybrat chtěl.

Místo aby na zem lehli
zaměstnanci se smějí.
Na nešikovnost mou
teď sborem ódu pějí.

Jen o kousek dál jít
více štěstí bych měl.
Spermobanku prý
já vůl vykrást chtěl…