Anotace: člověk nemůže mít všechno, co by chtěl...
Omlouvám se za nevysvětluj,to sem nepatří,nějak mi cvaklo.
Tak znova - je to nadějné a dávám tip.
Zase je to blbě - tak asi dík.
24.02.2008 00:00:00 | WAYWARD
hmmm...máš mě, opravdu čtivé...jen co je pravda. Nalezl jsem si dalšího oblíbence.
04.02.2008 12:38:00 | Kyle
Místy je to malinko patetické ..."temnota poznání; slzy se derou po špičkách tančí" To jsou věci, kterých se jde vyvarovat a je možné je vyjádřit mnohem lépe, ona ta honosnost není zrovna nejlepší kabát. A bohužel slova jako srdce, slzy, duše, láska, smutek, žal atd. k tomu
neskutečně svádí. Zdá se mi jako upřímná báseň a líbí se mi drobná reálie v počátku (předsálí) a závěru (plesové šaty - hezky dokreslují atmosféru) ... zároveň ucelují myšlenku a báseň plná abstraktních dojmů a pocitovosti dostává i dějovou stránku. Velmi by pomohlo rozčlenění do více strof .... spojení počátku i závěru tam je, ale takto podaná ... bez interpunkce, v kuse, ... nedává prostor pro přednes, který by ji podtrhl ... je to všechno moc nahuštěné do sebe ... Zamyslela bych se nad dvojím použitím "malý". Taky "v světle" by bylo lepší "ve". S odražením "Pořádek smutek rozhání; ke štěstí; poznání;" na pravou stranu básně by vznikla krátká linka, která by sama o sobě zajímavě doplňovala a vytvořila by další rovinu básně. Celkově má báseň příjemný rytmus, když si ho člověk v tom chumlu najde a na recitaci pěkně zní.
Př:
Postava v šeru
na prahu předsálí
toužebně hledí.
Naivní přání,
rozum vše chápe,
myšlenky tápou,
pořádek smutek
rozhání
Postava v šeru
světlo své hledá,
cestičku malou
ke štěstí
Stačil by jeden
malý to výkřik,
naděje v temnotě
poznání
Postava v šeru
ve světle se hroutí,
odchází představa iluzí.
Slzy se derou,
po špičkách tančí
na šatech tvých plesových.
02.02.2008 15:55:00 | Epona