Jednou...

Den plný krásných vzpomínek
já chci prožít znova,
v ruce černej kamínek
chci držet a slyšet slova.
Slova plná vnitřních prožitků,
za dlouhých nočních přípitků,
všude kolem jsou hlasy barevné,
komu patří? Ruské carevně?
Život pod rukama ubíhá,
plamen svíčky ve větru zkomírá,
láska a touha se vytrácí,
smutná podstata manželství.
Ze všech stran slyšíš:
Zhubni! Cvič! Snaž se!
na tohle se necítíš.
Nepodlehni, nedoraž se!
Tak sviť mi na cestu jako baterka,
veď mě životem klidně v monterkách,
to by se mi mohlo líbít,
můžeš mi to slíbit?
Společně životem proplujem,
na konec světa doplujem,
jednou si vsadíme do dostihů,
pak můžem umřít v klidu...