Bláznova touha

Už nezvládám své představy,
skutečnost se mi skrývá.
Všude vidím postavy,
jen malá cela mi zbývá.

A v ní jenom hrnek mám,
pastelky a vodu.
Na papír si načmárám,
po čem jen toužit mohu.

Po věčně modrém nebi
a usměvavém světě.
Po vychlazené lahvy,
a dobré cigaretě.

O děvčatech bez podprsenky,
jen v kraťoučkých sukýnkách.
A o slunci, jenž mladé hoky,
hladí teplem po lýtkách.

Taky o svobodě se mi zdá,
a o oknech v kterých není mříž.
A, že mě nikdo nepoutá,
k posteli, z které nic nevidiš.

Tak takhle si svět maluji,
jen pro sebe, ne pro ostatní.
Kteří mi léky dávkují,
místo něžného pohlazení.