Tak odešlo to poslední,co ti zbylo

...A tak najednou mizí,tam kam ty nedohlédneš.
Ty jen sotva svoje oči zvedneš
a na chvíli tě to vyruší od poslechu tvé oblíbené desky.
Místo toho abys utíkal
si na pohovku rozvalený lehneš
a zašeptáš:měj se hezky...

Otevřeš si noviny,prozkoumáš dění ve světě
a připadáš si jedinečný na téhle planetě,
na Zemi,kde je život vlastně hrou
Co nemáš, nejspíš ani nepotřebuješ mít
a když už něco potřebuješ,tak to máš
a jakékoliv strádání?Máš dávno za sebou.
Neřešíš už vůbec nic-jen sebe
a proto si ho nejspíš nechal odejít
na houpací síti ležíš a pozoruješ nebe
a přemýšlíš, jak náhlému smutku předejít.
Otevřel sis plechovku piva a z ní vypadla vzpomínka
na mládí plné přátelství,na knedlíky ala maminka
a najednou se sám sebe začínáš bát.
Náhle ti začne docházet, že to co poslední ti zbylo,
tě nejspíš právě opustilo
a něco tě nutí stále vzpomínat.
A tak prvně pocítíš to,co sis nikdy nepřipustil
a to,co sis myslel,že nebude tě nikdy tížit
tě náhle bolí.A ty ses hodně spletl.

Tvůj poslední přítel odešel a ty jsi vlastní vinnou spadl na dno.
chudáku...

Ano,právě jsi docílil toho,co jsi vlastně chtěl
ale najednou jsi samotou snad oněměl...
Jdi a oblékni si teplý svetr.

Jasně,vím,že se klepeš jen proto,že je chladno...
hlupáku...