Vždy tě někdo sleduje...

Vždy tě někdo sleduje...

Jsi unavený a vana je tak blízko,
škoda jen, že není tvá,
ale to ti nevadí a bezostyšně vstupuješ do ní,
voda je tak horká, zapínáš hudbu, oči se ti mhouří,
krásný sen se ti zdá, nemáš tušení, že vana je prokletá.

Postava v černém se zahnutou dýkou kráčí neslyšně k tobě,
šíleně směje se, ukrytý démon, oči mu svítí,
pach krve cítíc srdce mu buší, obrovské drápy, červená kápě,
už vidí, jak tě v rakvi své táhne.

Duchové po stěnách tesáky cení,
tobě je dobře - pěna ve vodě tak krásně voní,
všetečné ruce po tvém těle se rojí,
ňadra v pevném objetí ani nevíš a jsi v jejich zajetí,
na víčka sedl ti těžký smrtný pach,
tvé tělo v černých rukách,
přistupuje démon nejvyšší,
bodá a bodá, s tvou duší zápasí.

Voda jak moře rozbouřené, hromy a blesky srší,
oni - útočí,
ty - křičíš: "Poplach nejvyšší".
Změť rukou v lázni krvavé,
v očích červené žilky rozpraskané,
z kůže rohožka, cákance všude po stěnách.

Bezvládná postava - hlava oddělena od těla,
leží tu,
oči rudě jí září, z podlahy se stín do říše živých staví,
kvíkot a skřípání zubů kosterních,
povstala dívka ke straně zla, démonům a zrůdám se nyní kloníc.

Tak, jako ona - zabita kletbou,
vydává se kol lidí,
stává se černou kněžnou...