Osvětim

Jsem lebka a hnáty v plechovém těle,
chuť mých rtů radno je zakusit.
Trvá ti chvíli, než dojde ti směle,
že se tě snažím zadu…
Sype se vápno do černé jámy,
sníh nebo pírka od husy?
Sype se zlehka – na pány i dámy,
všechny můj polibek zadu…
Sýček se směje nad strmým srázem,
můžeš se o útěk pokusit,
avšak drahý – dojde ti rázem,
že musíš se ve mně udusit!

Jak hladoví vlci po kostech lezem,
že se ti z toho všeho chce blít?
Zadrž drahý, ještě se vezem,
ještě se smějem, tak netruch…
Chlípně se svíjíš v mém nahém těle,
přestože už dávno tlí,
potíš se, vzdycháš – bavíš se skvěle,
tady se – tu se netruch…
Chlívy jsou plné vychrtlé zvěře,
co kdysi prý byla šlechetný lid.
Jsou to jen čísla, tak zavřete dveře
a prosím vás… Prosím! NETRUCHLIT!