Přátelství vs. vztah?

Tolik včerejšků byla bych prodala,
těch zítřků, na které jsem čekala.
Tolik lidí chtělo mi pomoci,
já myslela na Tebe od rána do noci.

Několik mládenců o mě tu stálo,
však jejich srdce se přátelství bálo.
Jeden básničku pomalu citoval,
přestal, ví, že by litoval.

Květiny na schůzku vždycky mi nosil,
něžně a s citem o přízeň prosil.
„Snesl bych ti modré z nebe,
dej mi kousek, kousek z tebe.“

Já nemohla dát víc než přátelství,
láska nebyla náplň, nebyla poselstvím.
Ten, o němž sní každá slečna,
byla to snad chyba neskutečná?

Přišel další, pod balkónem stál,
se srdcem na dlani, na mě se smál.
Hodný a pozorný snažil se být,
chtěl mě vzít za ruku, chtěl se mnou snít.

Lucinko sem a Lucinko tam,
měl mě rád už nechtěl být sám.
Našla jsem dalšího přítele,
chtěla jsem víc, jiného ctitele.

Pryč z města, zabít tu samotu,
hledala jsem Jeho, starou jistotu.
Najednou v hlavě a těle blok,
nepřitahoval mě, byl to šok.

Chtěla jsem spát s někým bez lásky,
proč? kladu si otázky.
Teď jsem to já, kdo říká: „Chci být sama“
A jak jsem Ti to pořád vyčítala.