Dál

Dál křižují se blesky pod mraky,
sedím tu pod nimi tichý, dojatý,
dál prýští krása ze svých fontán,
dál se štěstím jsem oddán,
dál vzdálený jsem od bran,
kde ďábel chce být z krásy odrán.

Dál sedím pod blesky, pod mraky,
dál mě odnáší křídlo-ty,
Dál hrozí ticho nekonečen,
a já kabát dávno svlečen,
náruč plná pěkných slečen,
tu sedím odvždy neoblečen.

Odrážím tu blesk za bleskem,
odrážím tu stesk za steskem,
odrážím tu štěstí neštěstím,
mlhavou budoucnost ti zavěštím.

Sedím na kopci plném jeřabin,
v oranžádě jejich vin,
sedím na kopci z kopretin,
vzdor snění nikam neletím.

Tu zasáhl blesk mé srdce,
kopec naklonil se prudce,
strach přiběhl mi krotce,
jak mi bude v této hrobce…

Dál křižují se blesky pod mraky,
a já tu sedím mrtvý, dojatý,
jak otrok pánem najatý,
zbaven práva stoupati.