Jáchymovská

Pod rychle letícími mraky
rychlá kola aut,
vracejících se přes hranice domů
Kraj temný jak dno studny
a místo vody večerní mlha
Stánkaři pokřikují milými hlasy,
vymlácená výloha je zas o rok starší
a lesy zas o něco hustší
a neproniknutelnější

Kdysi tudy projížděli formani se solí
tulácké karavany pod praporem boha,
noci,
skal a kamení
Sedla jsem si na kozlík a zpívala drsným hlasem
Koně namáhavě supí do strmého svahu
ještě kousek, kamarádi moji,
ještě další sto mil a pak si odpočinete

Až nám do duše jednou padne večerní šero
a zídky z kamení
se vší svou zvětralou něhou
stanou se nám poduškou pod hlavu
Až dům s vymlácenou výlohou
promění se v hromadu suti
a úplněk bude tak jasný a čistý
jako oko rybí královny

Pak si všichni odpočineme

v měkké hlíně těch nejtemnějších úbočí světa
na pomezí mezi nebem a zemí
pod rychle letícími mraky...