Moje žena

Hezká tvář, krásná postava,
však mnohem krásnější - její povaha.
Milá a vlídná ke všem je,
co si kdo zaslouží to dostane.

Tichý půvab, vlastní styl,
jen pro ni bych svůj život žil.

Vážná a vtipná,
jak se kdy hodí,
ví jak se pomáhá
a ví co škodí.

Jemné ručky, síly však plné,
co nepovede se hned...
snad půjde napodruhé
láskou bych ji sněd...

S ní rok za rokem vstříc osudu jít,
překonávat zábrany, bych mohl s ní být.

V bohatství i chudobě,
ve štěstí i ve zlobě,
Ve zdraví i v nemoci,
vždy se snaží pomoci.

Po probuzení
nežný polibek na tvář ji dát,
ležet vedle ní,
dívat se do očí a tiše se smát.
Tak ji vítat do nového dne,
dávat jí kousky duše své.