Sám nepochopen

Panenka mrkací
řasy už nemá
Tvá víra se obrací
a ta tvář němá
neví, co cítíš

odpustit ti nemůže
proč ji tak ničíš?
tělo má bez kůže
a jako ona
ani ty nevíš
kdo dnes
či zítra ti pomůže

zvedni ji z té kaluže
svlékni zablácené šaty
možná její srdce objevíš!

panenka v blátě leží
z mraků na obloze sněží
lože už přichystáno je.
ty vracíš se pro ni
neživá věc bez kůže
našla své místo
nech ji tam!
miluje kaluže
zamrzlá v ledu
usnula v pokoře
To jsi Ty?
Tvé zděšení vyjádřit nedovedu.