PŘÍTEL

PŘÍTEL

„Vidíš ten západ slunce ?“
zeptal se plyšový medvídek,
na rozlehlé louce,
poseté milionem kytek.

Já jen s úsměvem kývla,
a pohladila ho po tváři,
když nad námi se shýbla,
obloha na které hvězdy září.

Lehce se mě dotkl,
a v očích měl slzy.
Pak do ticha špitl,
že moc ho to mrzí.

V tom najednou zmizel,
a mě přeběhl mráz po zádech,
že ztratil se mi přítel,
i v mých dokonalých snech.