Když vycházejí hvězdy na horách

Jeden smutný kluk ztrácel víru svou,
u druhých hledal to co sám cítí,
jen občas pohladil ho osud rukou tvou,
kterou chtěl mít navždy rád,
a věřil v její bytí.

Stalo se to když vyšly hvězdy,
svět se před očima změnil v ráj,
osudu se počly křížit cesty,
žádný anděl v tu noc nešel spát.

Sníh se třpytil v temné noci,
vítr štěstím přestal vát,
za ruku ho vzala dívka,
kterou mohl milovat.

Černý uhlík začal doutnat,
oheň v srdci zase hřát,
když začínala ta noc kouzel,
ona řekla pojď si hrát.

V tu noc stopy štěstí nacházeli,
byly hluboké jak sníh co napadal,
ráno na ně něco naházeli,
smutný kluk se tiše rozplakal.

Už nemá právo mít tu dívku,
ani tu noc kdy uhlík vzplál,
stopy štěstí jinam vedou,
to co poznal žije dál.

Snaž se pochopit a raduj se,
když Bůh ti na cestu lístek dá,
ukaž všem kde štěstí roste,
kde všechno lidství pramen má.