Skutečně neskutečně vyhořelá

Jsou chvíle, jako je tato, kdy už nevěřím na osud
Jsou chvíle, kdy karty své pálím za to co řekly doposud
Jsou chvíle, kdy hvězdy nenávidím za to co slibovaly
Jsou chvíle, kdy zříkám se svých snů, které Tě milovaly

Přesto vše vím, že jednou zas karty na stole rozložím
Za okny tisíce hvězd a já zeptám se osudu

Ale teď nemám dost sil
Ale teď ztrácím víru
Ale teď ztrácím naději
Ale teď proklínám všechny malíře co zkříží mi cestu!
Jen Tebe proklít nedokážu