na balkoně

opřená o studenou trubku zábradlí
natahuješ se někam před sebe
máš při tom zas ten děckej úsměv
koukám jak se prsty dotýkáš nebe
jak škrábeš z něj ten černej lak
a zakrejváš ho dlaní
aby ti tě přitom nikdo neviděl
za nehty máš noc, když čistíš hvězdy
a jen tak si hraješ a ukazuješ mi svý souhvězdí
jsme už poslední kdo svítí
mezi lampama se lidi vracej z práce
ta jedna pořád bliká, víš ta co tě rozčiluje
zakrejváš ji dlaní
a ona ti čte z čar a udiveně bliká zas a zas

vím že pujdem každou chvilku spát