Váže nás nějaké pouto

Křik- však tvá slova se ztrácejí v dáli,
být tebou, lásko, začínám se bát.
Nejdříve jsme si jen nevinně hráli,
teď ty jsi má oběť a já jsem tvůj kat.

Už chtěl bys nechat těch bolestných neřestí,
brání ti pouta, co vážou tě k pelesti.
Jak se ti to tady miláčku líbí?
Zaplatíš za všechny zpackané chyby.

Troško se cukáš – cukej se, miláčku.
Však já mám pravidla, to už se řeklo.
Už nikdy nebudeš míti mě za hračku,
co si teď prožiješ, to bude peklo.

Až teďka pochopíš, jak mě to bolelo,
jak mě trápilo, když řezals mne do duše.
Lehnu si na tebe, ták, tělo na tělo,
falešně povzdechneš, podstatu netuše.

-------------------* ------------------------
Horká těla, pot z kůže stéká,
vzdechy se sípavým šepotem,
to jsem chtěla – propocená deka
a lidskost ztracená za plotem!

To jsem chtěla! To jsem si vždy přála,
abychom spolu tak leželi.
Za to jsem srdce obětovala-
jen já, a tvá mrtvola, v posteli.