Snad jen smrt...

Snad jen smrt mě vysvobodí...
od mého strachu, někdy až nemožného,
od všeho nepříjemného a zlého,
snad ze mě všechnu bolest shodí.

Snad jen smrt mě z toho dostane,
z těch smutků a bojů co musím vést,
nevím, kolik toho budu ještě muset snést
předtím, než mě vítr odvane.

Snad jen smrt mě může osvobodit,
snad jen ona moje rány zahojí,
když vím, že přijde, už se nebojím,
toho, že dál se budu bahnem brodit.

Snad jen smrt je vážně všemocná
to ona moje srdce zalepí zas,
to může jen ona, tohle nedokáže čas
i po čase jsem stále bezmocná.

Snad jen smrt bude můj jediný host
Ještě pořád mi to nedochází,
ale já svůj život i duši na pospas jí házím
stejně jako psovi ohlodanou kost.

Snad jen smrt dokáže zázraky,
může pomoct, může ublížit
já počkám, až se i ke mně připlíží
a odnese mě (snad) někam nad mraky

Ona se stejně nikdy nenají,
a tak si přeju,aby se už slitovala
a vzala mě za těmi, co jsem je milovala,
za těmi, co tam na mě už čekají...:-*

Když si bereš je, vezmi si i mě.