Bláznivá

Půjdu ti zase v ústřety,
polib mě něžně na rety,
mou dlaň pak ve své dlani měj,
doteků daruj mi habaděj.
Náš vztah se teprv začíná,
životy se nám prolínaj,
osud nám přede tenkou nit,
můžeme lehce zabloudit.
Oči nám svítí na cestu,
obejmi mě jak nevěstu
a zůstaň při mě na chvíli,
domov jsme oba ztratili.
Bloudíme slepotou nočních ptáků,
prosíme o stravu ubožáků,
a přesto lehce je nám spolu,
zahalení do trávy stvolů.
V duši nám cvrček cvrliká,
jen hlava občas naříká,
chudobu dali nám do vínku,
nejspíš to nestojí za zmínku.
Láska nás napájí a taky sytí,
v tobě jsem uvízla jak rybka v síti,
pusť mě a splním ti jen jedno přání,
ráda bych navěky byla tvou paní.
Nevím, zda svobody cením si více?
Křičím svou němotou, až bolí mě plíce...
(Dopluji k tobě, má ruce jsou vesla,
klidně bych prázdnotu našich dní nesla.)