Řasa

Řasa z oka spadla.
Jak je malá, zvadlá.
Kam tě hodím?
Za sebe či do výstřihu?
Kde bude mít mé přání větší sílu?
Hodit tě za sebe?
Jevím tím snad nezájem?
Splníš mi to, co v duši mé je?
Asi ne, to je pro tebe urážlivé.
A když tě hodím do výstřihu,
budeš blíž tak mému dechu?
Bude tvé slyšení mé síly tajné
poslušné či nepoddajné?
Splní se mi slova moje,
když ta řasa k srdci poputuje?
Kéž by, tajím dech.
Do výstřihu nese řasu lehký větříček.
A už na mé hrudi lehce spočívá.
Tajný vzkaz ji srdce předává.
A ta řasa se duhově mění.
Realitu v pohádku ihned změní.
K čemu jsou však pohádky,
není-li život bez lásky?
A tak řaso, děkuji ti.
Štěstí své teď pevně chytím!