Ztracená

Ztracená

I.

Ulicemi města bloudí,
jak ptáče vypadlé z hnízda.
Opuštěná a bezbranná,
schovává se v podloubí.

Dlouhou a těžkou cestu věští
ubohý, roztrhaný šat
a děravé botičky –
jak žijící obraz neštěstí.

***

Malá dívka s havraními vlasy,
sněhovými tvářemi
a modravýma očima,
co ztratily lesk své krásy.

***

Sama bez matky či otce,
ztracená světem tápe,
život ji hlodá a táhne –
k hrobce.

K hrobce jejích rodičů,
tam pokleká a pláče,
sama, opuštěná, ztracená,
jak pohled paličův.

II.

Malá dívka s havraními vlasy,
sněhovými tvářemi
a modravýma očima,
co ztratily lesk své krásy.

Dál životem se prodírá,
krade, aby moha jíst,
prosí, aby mohla v teple spát
a zbývá ji jen – víra

***

A tak dál ulicemi města bloudí,
jak ptáče vypadlé z hnízda.
Opuštěná a bezbranná,
schovává se v podloubí.

Je – Ztracená