Jsi

Jsi mráz, co běží mi po zádech,
slza, co do dlaně padá,
tajemství, jež mi tají dech,
bolestná záhada.

V mých žilách krve proud,
osten, jenž v duši uvízl mi,
hořící srdce, zbyde jen troud,
Jen ty a já, už žádné „my“.

A tlukot srdce utichá,
jen slabé buch a pak dlouho nic,
tvůj polibek jistě ho rozdmýchá,
pak uslyším tónů statisíc …

Snad ne pohřebních …