Noc s tebou...

Noc s tebou

zvečera po uzardění slunečního disku
popoletují sněhulky
zvečera po zatažení oblohy
vyvločkované stromy
nehýbou větvemi

jsme sochy natažené na klíček
jsme sochy vypnuté do oblouku
cítím jak horce dýcháš
do dlaní

v lomozech tmy jdeme skulinou
po pravdě ...hlad a strach polopravdy
pod stolem s vonnou hoblinou
...tak jak to bylo doopravdy?

Dubový stůl na kterém se střídá oběd s večeří
nebo jen prach v závitech příborů na ozdobu
prach zlatě planoucí
prach matné alpaky

Jsou verše kterým nikdo nerozumí
a jsou verše které - každý pochopí

chyť ten čas promarněných chvilek
přilož si do krbu milostnou poesií!
kterou jsi psal na ten malý kousek ubrousku
v hospodě na koleně
a všichni se ti smáli

přilož si do krbu ty chvíle večerů
kdy jsi se loudal její ulicí
s marnou snahou že ji potkáš
nikdy si ji neoslovil
a stejně si se smál!

přilož si do krbu veršíčky
ať aspoň teď tě hřejí....

Taky jsem to dělal...
s batohem naplněným sny pookraj
sny které byly tak něžné....že bys scíp!
sny které obracely války
sny které vracely Život!

šel jsem za město a tam na bílém sněhu
shořelo po povrchu
propálilo se do hloubky
všechno
pro co žijem.....

Bylo to z výšky ...jako obraz
bylo to z hloubky...jako zmrtvýchvstání...

...

Noc s tebou...to je začátek...