ad hoc

.

.

jsme jedna duše ve dvou tělech
a čas je naším nepřítelem...

...noc je plná děr
není kam šlápnout
není kam spadnout
čeho se chytit
...a to není fér

mý slzy dál sytí
moře svou slaností

a tebe pohostím já miláčku
pohostím

do morku do kosti
uzdravit tě

tvářit se pak sytě jak to moře
...modrozeleně
vzpomeneš si miláčku vzpomeneš
jak jsi hořel? - nedohořel...
ten plamínek

ujídat hostie budoucích vzpomínek
a snít si o krvi
poprvý podruhý popátý

když za nás miláčku zaplatil
zatratil by nás... zatratil?!

...nezapomenu
z pramenů tvých pít dál budu
z tvýho sudu života
až ztroskotá i ta poslední
naděje a rozední se bez ní
věř mi věř mi věř mi
opakuju snad už postý
- abych zprostila nás viny
a do vteřiny uplatila čas
když napospas jsme mu vydaní...

jak tě mám miláčku ubránit
když čas je navždy nepřítelem
tý jedný duše v našich tělech...?

.

.