Čas

Přišla jsem na tu travnatou stráň
Kde hrály jsme si jako malé děti
Najednou mi však byla něčím cizí
Čas posekal křoviny a vnesl sem smetí

A já chtěla říct tomu místu jen: „Promiň.“
Zjistila jsem, že síla toho slova
tady pomalu mizí

Lehla jsem si do kopřiv a nevnímajíc
pálivou bolest jsem zírala do nebe
Myslela jsem na ten čas předtím
Kdy hráli jsme si, myslela jsem na tebe

Pak mě pohltil něčí stín
Snažila jsem se rozeznat kdo to je
Začal nezkrotně foukat vítr
A ty ses najednou chvěl

Čas ti dal mužný rys, obohatil to
co jsi už předtím měl
A já jen mhouřila víčka, i řasy
se mi před tebou podlamovaly

Podal jsi mi ruku a já
si zas vzpomněla na časy
kdy den byl pro nás krásný sen
a noční můra jen stvůra

Kdy jsi mě před nimi chránil
jako malý princ se železným štítem
A já ti to slovo: „Promiň.“ Dlužila tak... d l o u h o