Ona

Včera večer nemohla usnout,
musela přemýšlet.
Nechce,aby ji viděl smutnou,
ještě tak tisíc let.

Úsměv prý jí sluší více,
v očích se jiskry objeví,
zbarví se její líce
a svět je hned veselý.

Kdyby neměla přátele,
přepadl by ji smutek a žal,
nic by nebylo veselé.
Kdo ví,jak by to bylo dál?

V ulicích tma by byla,
všude tváře smutné.
Nikomu by se nelíbila.
Je toto všechno nutné?

Avšak jeden se tiše skrývá,
ctěl by jí řícti"Mám Tě rád".
Tím to všechno začíná,
jen by se nesměl tak bát.