K.E.L.

Když má Eva špatnou náladu,
tak rodí se v ní málo nápadů
a i to co zrovna vymyslí,
nepozvedne ji moc na mysli.

Tak proč chcete po ní, aby byla veselá,
když zrovna dnes náladu dobrou neměla.
Ona teď smutně stojí u dveří
a mým veselým příhodám nevěří.

Jak zařídit, aby veselá zas byla
a svěží jako malá mořská víla?
Tady už nepomohou anekdoty,
které sice znám jako své boty,

ale přece nejsou zas tak směšné,
aby vzbudili úsměv té dívky fešné.
A i když její srdce patří jinému,
já myslím nevidím v tom problému,

vždyť láska může být i mezi kamarády
a nemusí jít zrovna o díčí vnady.
Vždyť může jít i o duši,
říkáte, že se to nesluší?

Přece člověk, který tě dobře pochopí,
je lepší než ten, co plete na tě konopí.
A nemusí to zrovna dívka být
i jiného kamaráda můžeš mít.

Kytara také může být tvůj kamarád,
když na ní umíš alespoň trochu hrát.
Můžeš se jí klidně se vším svěřit
a možná, a to jistě nebudeš mi věřit,

že ona tvoje prosby vyslyší
a tvoji velkou žízeň utiší.
Snad díky ní najdeš to co hledáš,
a já myslím, že víc za to nedáš,

než pár nocí při kytaře probdělých,
však odměnou ti bude její smích.
Mažná pak spolu prožijete hezké chvíle
a ona s tebou půjde třeba míle,

tou cestou života tvého,
než se zas zamiluje do jiného,
ale o tom bude báseň jiná
a to ta co tu nezačíná.

Tak já už končím, musím jíti
tou cestou svého živobytí,
tou cestou zatím kráčím sám,
co se však dívky nahledám.

Teď zbývá dodat jediné,
a já to dodám, proč by ne,
protože od smutné Evy, přes kytaru
dostali jsme se k lásce, tak tedy: Mnoho zdaru!