Občas se musím rozesmát,
když přesvědčuju zrcadlo,
že má ignorovat těch mých -sát
a skočit zpátky na mých -cet,
že ještě chci, co dává svět.
Občas se musím rozbrečet,
když zrcadlo mi chce dát -cet,
jenže já cítím těch svých -sát,
a nemám sílu zakřičet,
že ještě chci, co dává svět.
Jak to znám ráno:o)sát.. v poledne cet k večeru náct... a pak po ránu řvu v koupelně do zrcadla vypadněnte ted jsem tady já...
hihihihi
07.04.2008 14:26:00 | Nút