Svatební noc stínů

Někdy nastanou chvíle, kdy stará písnička zakřičí znenadání a nečekaně. V té chvíli oživí vše prožité, vrátí vzpomínky a roztrhá duši na malé kousky. Malé tak, že propadnou sítem zapomnění, na kterém zůstanou jen střepy vyschlých slz.

Pod světlem svíce je prý tma
veliká tak
že snadno dokáže
zakrýt hřbitov voskový
do kterého tiše uléhají
můry září knotu zlákané.

Jeden úkrok pouhý
vynoří postavu z davu odepsaných
do večera nadějí
aby ruce nastavily prsteníčky milenců
pro prstýnky
vykované z nejčernější tmy.

A ráno plné slunce
postačí k tomu
že noha opět vykročí
k davu odepsaných
a ve světle se rozplynou
prstýnky i dlaně které hladily
nahá těla
té noci svatební.