Dva roky...

Tak už je to dva roky...

bože můj, nechci na to ani pomyslet
vždyť je to stále jako včera.

Přitom najednou dva roky...

tak dlouho,nedokážu uvěřit
stále na to myslím...od rána do večera....

Opravdu...Dva roky...

Tys opustil nás,bez rozloučení
a oprostil se od všech světa krás

Už nikdy neuslyšela jsem blížit se tvé kroky

jsi už asi někde jinde...
a mě si tu nechal,životu na pospas.

Jsi tam už dva roky...

den za dnem ubíhá...
a já život mám ještě celý před sebou.

Ale už je to dva roky

co mě ten život nebaví.
Promiň,ale hrozně se už těším za tebou.

Dva roky.

Kéž za chvíli se probudím
a zjistím,že to byl hloupý sen.

Dva roky.

možná to byl osud.
A můj cit musel zůstat uvnitř mě uvězněn.

Dva roky.

A co ten slibovaný čas?Kolik ho ještě potřebuju?
Myslela jsem, že měl by mě vyléčit.

Dva roky.

Prostě tomu nevěřím.Prostě ne.
Nedokážu se o tom nějak přesvědčit.

Teď už to vím, nedá se zapomenout.
Teď už to vím, už se mi nevrátíš.
Ale vím že tu někde jsi.Určitě aspoň u mě v srdci...:(
a odtamtud se jen tak neztratíš...