Smrt básníkova

Horečka se zradou půlnocí táhnou
ledový vítr do stromů naráží
pýcha a zlo společně vládnou
dubový kůl do srdce zaráží
mladému muži jenž nocí bloudí
únavou v ulicích malátně vrávorá
zlo pro něj smrt od pekla loudí
a noční vrah hlasitě krákorá
dunění hromů oblohou burácí
smrtelné blesky k zemi se snášejí
babička muže v hrobě se obrací
jeho pak za koněm po štěrku vláčejí
nakonec ve mdlobách hodí jej do řeky
zázrakem přežije i toto mučení
vidí svůj život před sebou daleký
srdcem se ozývá zlověstné bušení
na břehu řeky opřený o jabloň
pod květy lásky pomalu umírá
a ,ty, můj zvonku navěky zvoň
když nikdo z lidí moji smrt nevnímá.

Tak zemřel básník rukou těch
kdo volili svá rozhodnutí
a tento zločin týká se všech
ačkoliv nebyli dopadnuti
s tebou se loučím milý světe
ty na mé straně vždycky si stál
na a vy ostatní? Jen klidně jděte
vždyť zemřel básník, nikoliv král.