Co dál?

Slza se po tváři kutálí

a za ní další se sbírá,

v srdci mém city upálí,

je to prý jenom má vina.

Není, už není úniku

před touhle bolestí krutou,

nikdo už nevezme za ruku

tu, co šla svou vlastní cestou.

Proč jen to stát se muselo,

proč nikdo nechce chápat,

že srdce těžko se zmýlilo

a chce svou lásku dávat.

Co spáchal za čin ohavný,

že k němu důvěra schází?

Vždyť nabídl cit překrásný

a oni jen špínu hází.

Když jiná volba není,

když srdce ví, co dál,

ať strach se zuby cení,

vždyť nemá, co by udělal.

Až pochopí, kdo chápat má,

až špína bude smyta,

pak rána v srdci hluboká

zas bude citem skryta.