Hodiny

Na stěně hodiny bijí
v rohu si pavouček spřádá svou síť
pod okny projíždí půlnoční tramvaj
všude je prázdnota, ticho a klid.
Minuta minutu míjí
v televizi dávají zrnění
jen ozvěny kroků se hádají s nocí
a duše křičí do setmění

Pod víčky schovaná přání
zoufalé toužení pod černou tmou
cítím se spoutaná, svázané ruce
a duši na petlici zamknutou
Uvězněná nemá stání
chce prožít překrásný barevný sen
tak sebou tříská a vříská a kvílí
že nechce být zavřená, že chce jít ven

Celým mým tělem se zmítá
rozbuší srdce a vyhání klid
roznítí představy, podpálí oheň
a pak radí jak mám ten žár uhasit
Tak si tam splašeně lítá
nic, ani rozum ji neochromí,
jen věrný můj přítel můj strážce a rádce
jediný klíč k vězení má, svědomí,
svědomí...